Zobrazit vše

Řízení bezpečnosti dodavatelů: jak chránit firmu před supply chain útoky

27. 08. 2026 Ing. Jan Mikulecký, Ph.D. Kybernetická bezpečnost

Útoky přes dodavatelský řetězec patří dnes k nejnebezpečnějším hrozbám v kybernetické bezpečnosti – útočníkovi stačí kompromitovat jednoho z vašich dodavatelů a dostat se do vašeho prostředí jejich dveřmi. V článku najdete systematický postup, jak toto riziko řídit ve třech fázích: od výběru dodavatele, přes smlouvu, až po řádné ukončení spolupráce.


Co je supply chain útok a proč je dodavatelský řetězec rizikem číslo jedna

Firma může mít vlastní zabezpečení na velmi dobré úrovni, a přesto se stát obětí útoku jen proto, že nedostatečně prověřila bezpečnost svého dodavatele.

Nejčastěji jde o dodavatele, kteří mají přístup do ICT prostředí zákazníka – například správci systémů, vývojáři software na míru, poskytovatelé cloudových služeb nebo firmy provádějící vzdálenou správu infrastruktury. Právě proto se řízení bezpečnosti dodavatelů stalo standardní součástí řízení kybernetických rizik ve firmách, které si uvědomují, že jejich bezpečnostní perimetr nekončí u vlastních zaměstnanců.

Tři navazující fáze řízení rizika

Efektivní řízení tohoto rizika stojí na třech fázích, které na sebe navazují: před zahájením nákupu, během výběrového řízení a smlouvy, a během plnění a ukončení spolupráce. Bezpečnost přitom musí vstoupit do hry už v první fázi – ne až poté, co má firma nabídky na stole.

FÁZE 1

Bezpečnost před zahájením výběrového řízení

Než firma vůbec začne dodavatele poptávat, měla by mít jasno ve dvou otázkách: co přesně pořizuje a zda bude mít dodavatel přístup do jejího ICT prostředí. Odpověď na tyto otázky určuje, do jaké rizikové kategorie dodavatele zařadit. 

Standardní dodavatel

Dodává produkt nebo službu bez přímého přístupu do interního ICT prostředí organizace.

Významný dodavatel

Má (nebo bude mít) přístup do ICT prostředí zákazníka, případně dodává technologie s vysokým dopadem na provoz.

Toto rozdělení určuje, jak přísné bezpečnostní požadavky bude firma na dodavatele klást – u významných dodavatelů je vhodné počítat s důkladnějším prověřením, přísnějšími smluvními podmínkami i pravidelnými audity.

Rizikové technologie a kdy je nutná formální analýza rizik

Zvláštní pozornost si zaslouží technologie, které jsou považovány za rizikové nebo v určitých kontextech nedoporučené – patří sem například produkty čínských výrobců Huawei a ZTE, na které v minulosti upozornila varování v oblasti kybernetické bezpečnosti.

Pokud firma zvažuje pořízení takové technologie, měla by ještě před spuštěním výběrového řízení vypracovat formální analýzu rizik, elektronicky ji podepsat a opatřit časovým razítkem. Časové razítko zde slouží jako důkaz, že analýza proběhla dříve, než výběrové řízení vůbec začalo – což má význam nejen bezpečnostní, ale i právní.

FÁZE 2

Výběrové řízení a smlouva

Bezpečnostní požadavky v technické specifikaci zakázky

Technická specifikace zakázky by měla obsahovat bezpečnostní požadavky šité na míru konkrétnímu plnění – požadavky na zabezpečení serveru vypadají jinak než požadavky na aplikaci nebo na cloudovou službu. Firmy, které si nejsou jisté, jak takové požadavky formulovat, mohou čerpat inspiraci z veřejného registru NEN, kde jsou volně dostupné zadávací dokumentace k veřejným zakázkám včetně bezpečnostních příloh.

Kybernetický dotazník jako součást hodnocení nabídek

Osvědčenou praxí je zařadit do hodnocení nabídek jednoduchý kybernetický dotazník ve formátu ano/ne. Jeho váha v celkovém hodnocení se obvykle pohybuje v řádu jednotek procent podle velikosti zakázky. Dotazník typicky pokrývá:

existenci bezpečnostního manažera,
politiku bezpečnosti informací,
správu privilegovaných přístupů,
antivirovou ochranu a základní technická opatření.

Co má obsahovat kybernetický článek smlouvy

Do smlouvy s dodavatelem patří jako přílohy interní bezpečnostní standardy a administrátorské příručky – dodavatel se tím smluvně zavazuje k jejich dodržování. Osvědčuje se používat jeden univerzální kybernetický článek smlouvy (obvykle v rozsahu 2–3 stran), platný napříč všemi typy smluv, který řeší:

1 právo zákazníka provádět u dodavatele bezpečnostní audity minimálně jednou ročně,
2 povinnost dodavatele hlásit bezpečnostní incidenty,
3 oznamovací povinnost při změně vlastnictví dodavatele nebo jeho klíčových subdodavatelů,
4 právo zákazníka na okamžité ukončení smlouvy v případě závažného bezpečnostního incidentu.

Používání jednoho univerzálního vzoru místo individuálních smluvních podmínek pro každého dodavatele šetří čas a zároveň snižuje riziko, že se na některý bezpečnostní požadavek zapomene.

FÁZE 3

Plnění smlouvy a řádné ukončení spolupráce

Řízení bezpečnosti dodavatelů nekončí podpisem smlouvy – naopak, teprve tehdy začíná jeho průběžná část.

Bezpečnostní audity dodavatelů v praxi

Bezpečnostní audity dodavatelů obvykle probíhají přímo na místě, trvají zhruba jeden den a zahrnují jak kontrolu dokumentace, tak procesní walkthrough (tedy ověření, jak bezpečnostní procesy skutečně fungují v praxi, ne jen na papíře).

Cílem auditu není dodavatele „nachytat“, ale ověřit shodu s dohodnutými požadavky. Pokud audit odhalí nedostatky, dodavatel dostává obvykle přiměřenou lhůtu na nápravu.

Role bezpečnostního týmu v akceptačním řízení

Bezpečnostní tým by měl být zapojen i do akceptačního řízení – tedy do procesu, kdy firma formálně přebírá dodané dílo nebo službu. Osvědčenou praxí je nastavit pravidlo, že žádné předání díla neproběhne bez podpisu zástupce oddělení kybernetické bezpečnosti. Tím se předchází situaci, kdy je bezpečnostní kontrola „doháněna“ až poté, co je dílo dávno v provozu.

Exit plán – jak bezpečně ukončit spolupráci s dodavatelem

Řádné ukončení spolupráce je stejně důležité jako její zahájení. Exit plán by měl řešit především:

odebrání všech přístupů dodavatele do systémů zákazníka,
výmaz dat organizace v prostředí dodavatele,
vrácení autentizačních tokenů a přihlašovacích údajů,
vrácení veškerého fyzického vybavení patřícího organizaci.

Bez jasně definovaného exit plánu hrozí, že bývalý dodavatel bude mít – třeba jen omylem – nadále přístup k datům nebo systémům, což představuje zbytečné a snadno odstranitelné riziko.

Praktická doporučení pro řízení bezpečnosti dodavatelů

1

Bezpečnostní požadavky patří do přípravy zadávací dokumentace, ne až do akceptačního řízení.

2

Používejte jeden univerzální smluvní vzor pro kybernetické požadavky – individuální úpravy pro každého dodavatele zvyšují riziko opomenutí.

3

Pro formulaci požadavků lze čerpat z veřejného registru NEN jako bezplatného zdroje inspirace.

4

Bezpečnostní kontrola musí být součástí každého akceptačního řízení bez ohledu na velikost zakázky.

Firmy, které tento proces zvládnou nastavit systematicky už u prvního dodavatele, ho pak dokážou relativně snadno replikovat napříč celým dodavatelským portfoliem – a právě to je rozdíl mezi nahodilou kontrolou a skutečným řízením rizika.

 

Časté otázky (FAQ)

Co je supply chain útok?

Jde o útok, při kterém útočník kompromituje dodavatele, partnera nebo poskytovatele služby a přes něj se dostane do prostředí cílové firmy.

Kdy je dodavatel považován za významného?

Významný dodavatel má nebo bude mít přístup do ICT prostředí zákazníka, případně dodává technologie s vysokým dopadem na provoz organizace.

Jak často provádět bezpečnostní audit dodavatele?

Právo provádět audit je vhodné zakotvit ve smlouvě minimálně jednou ročně. Konkrétní četnost lze upravit podle významnosti dodavatele a souvisejících rizik.

Co nesmí chybět při ukončení spolupráce?

Je nutné odebrat přístupy, zajistit výmaz dat organizace, vrátit autentizační prostředky a přihlašovací údaje a převzít zpět veškeré fyzické vybavení.

Nastavte bezpečnost dodavatelů systematicky

Pokud chcete řízení bezpečnosti dodavatelů ve vaší firmě postavit na pevných základech, podívejte se na naše kurzy zaměřené na řízení rizik a bezpečnostní role – najdete v nich praktické nástroje i postupy, které lze rovnou použít v praxi.








Proč s námi